neděle 2. dubna 2017

Spaní pod Petrovými kameny

                                                                                                                                              


Pročítám deníkové zápisky z loňského června, kdy mě kamarádka, ještě před svým odjezdem do Japonska, vzala do Jeseníků.  A bylo to přesně to, co jsem v tu dobu potřebovala.

Přívětivá, napsala jsem si o jesenické krajině.


Vyrazily jsme pozdě, ale v podvečer se šlo Bílou Opávkou moc hezky (všude ohlazené kostry stromů po dávné vichřici, chodníčky a lávky). Krajina voněla a my spaly pod širákem a ani neměly karimatky a z nedalekého hotelu se o půlnoci ozývala opera. Nad námi Petrovy kameny s endemitickým mechem a ještě nad nimi tmavě modrá noční obloha.

Další den mi na Ztracených kamenech uletěl klobouk (ale našel se), upletly jsme kouzelné náramky z bílé bavlnky a na těch nejkrásnějších výhledech jedly rozdrobený chleba.

Jeseníky jsou kouzelné, můžete navštívit místo, kterému se říká Skřítek a nebo si dát na Šeráku borůvkovou palačinku a koukat na mrňavý domeček ztracený v lesích. Bude Vám nejlíp na světě, slibuju.


Bílá Opávka/Ovčárna/Petrovy kameny/Vysoké hole/Velký kotel/Jelení studánka/Ztracené kameny/Skřítek/Šerák



































































                  







pondělí 31. října 2016

Rumunské pohledy




































                                                                                                                                                         

Rumunsko má spoustu různých podob a mám pocit, že i za pár dní se tam dá zažít skoro vše.  Cestovali jsme vlakem, jen s batohy, a k putování jsme si vybrali dvě oblasti - Maramureš a Rodnu.

 Už od návratu domů myslím na to, že musím Rumunsko trošku obhájit, protože v očích mnoha lidí je to země, kde vás minimálně okradou (a to v tom nejlepším případě). Je jasné, že opatrný musí být člověk všude, ale myslím, že je mnohem větší šance, že vás okradou třeba na Václaváku.
Místní Rumuni k nám byli neuvěřitelně milí a ochotní pomoci, ačkoliv naše konverzace probíhaly asi následovně:
(Setkání s místními sběrači borůvek v horách)
Místní: Vy iděte nohami?
My: Da da, nohami.
Místní: (zděšený výraz)
...

Místní nás několikrát doslova vytáhli z bryndy a mnohokrát se s námi jen tak zastavili, aby si popovídali nebo nám poradili cestu.
(Tímto děkujeme lidem, co nám opakovaně dali borůvkovou šťávu, vodu a kafe, paní, co na nás křičela něco, co znělo jako Freak freak!, a pak nám dala dvojitou porci oběda, který byl vyhrazený pro turisty, pánům z vlakové stanice, kteří řekli, že sice nejsou hotel, ale poskytli nám pokoj, kam nám nanosili asi tunu dříví a my si usušili promáčené všechno a báječně se ohřáli. Dvojici mladých lidí v Cluji, kteří kvůli nám obvolávali okolní hostely a pomáhali zjistit jejich dostupnost. Italovi a jeho paní z Borši, co nás vzali stopem. A mnohým dalším, nebylo jich málo.)


Pár postřehů/zážitků z výpravy:

- v Rumunsku neexistují jízdní řády, ale všichni přesně ví kdy a kde mají stát.
- v maršrutkách řidiči pouští lidovky nebo rap. Nebo mix obojího. Ve spojení s rumunskou krajinou, k nezaplacení.
- po návštěvě bačovy salaše plně chápu výraz ,,usalašit se".
- ,,Medvěd někdy přijde a někdy ne". podotkl pán z vlakové stanice. (Přišel).
- Značení stezek v Rumunsku moc neexistuje. Ale díky tomu může člověk zažít skvělé dobrodružství, třeba se ztratit v noci v lese a nocovat tam v kapradí.
- ve vesničkách ještě jezdí lidi na vozech a babičky nosí překrásné květované sukně a šátky. Muži zase klobouk, košili, bundu a gumovky. Obojí vypadá skvěle.
- místní jezdí po horách autem, i když tam nejsou cesty
- na kolejích můžete potkat nejen vlaky, ale i dodávky
- v rumunských vesnicích to žije. Potkáte spoustu dětí, dospělých, koček i psů. Obydlí jsou hodně rozmanitá. Od sbitých chýšek z pár kusů dřeva a plechu po třípatrové moderní domy.
- po setkání s bačovými psy už mě asi nikdy nerozesmějí vtipy o bačích
- rumunské borůvky jsou největší, co jsem kdy viděla


Rumunsko má nádhernou krajinu a v mnoha ohledech je ještě nedotčené. A ačkoliv leží na Balkánském poloostrově jen zčásti, jistojistě má duši Balkánu.


                                                                                                                                                      


/Maramureš










































































































































































































































































































































/Rodna