Zobrazují se příspěvky se štítkemCanon 5D. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCanon 5D. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 31. října 2016

Rumunské pohledy




































                                                                                                                                                         ☼

Rumunsko má spoustu různých podob a mám pocit, že i za pár dní se tam dá zažít skoro vše.  Cestovali jsme vlakem, jen s batohy, a k putování jsme si vybrali dvě oblasti - Maramureš a Rodnu.

 Už od návratu domů myslím na to, že musím Rumunsko trošku obhájit, protože v očích mnoha lidí je to země, kde vás minimálně okradou (a to v tom nejlepším případě). Je jasné, že opatrný musí být člověk všude, ale myslím, že je mnohem větší šance, že vás okradou třeba na Václaváku.
Místní Rumuni k nám byli neuvěřitelně milí a ochotní pomoci, ačkoliv naše konverzace probíhaly asi následovně:
(Setkání s místními sběrači borůvek v horách)
Místní: Vy iděte nohami?
My: Da da, nohami.
Místní: (zděšený výraz)
...

Místní nás několikrát doslova vytáhli z bryndy a mnohokrát se s námi jen tak zastavili, aby si popovídali nebo nám poradili cestu.
(Tímto děkujeme lidem, co nám opakovaně dali borůvkovou šťávu, vodu a kafe, paní, co na nás křičela něco, co znělo jako Freak freak!, a pak nám dala dvojitou porci oběda, který byl vyhrazený pro turisty, pánům z vlakové stanice, kteří řekli, že sice nejsou hotel, ale poskytli nám pokoj, kam nám nanosili asi tunu dříví a my si usušili promáčené všechno a báječně se ohřáli. Dvojici mladých lidí v Cluji, kteří kvůli nám obvolávali okolní hostely a pomáhali zjistit jejich dostupnost. Italovi a jeho paní z Borši, co nás vzali stopem. A mnohým dalším, nebylo jich málo.)


Pár postřehů/zážitků z výpravy:

- v Rumunsku neexistují jízdní řády, ale všichni přesně ví kdy a kde mají stát.
- v maršrutkách řidiči pouští lidovky nebo rap. Nebo mix obojího. Ve spojení s rumunskou krajinou, k nezaplacení.
- po návštěvě bačovy salaše plně chápu výraz ,,usalašit se".
- ,,Medvěd někdy přijde a někdy ne". podotkl pán z vlakové stanice. (Přišel).
- Značení stezek v Rumunsku moc neexistuje. Ale díky tomu může člověk zažít skvělé dobrodružství, třeba se ztratit v noci v lese a nocovat tam v kapradí.
- ve vesničkách ještě jezdí lidi na vozech a babičky nosí překrásné květované sukně a šátky. Muži zase klobouk, košili, bundu a gumovky. Obojí vypadá skvěle.
- místní jezdí po horách autem, i když tam nejsou cesty
- na kolejích můžete potkat nejen vlaky, ale i dodávky
- v rumunských vesnicích to žije. Potkáte spoustu dětí, dospělých, koček i psů. Obydlí jsou hodně rozmanitá. Od sbitých chýšek z pár kusů dřeva a plechu po třípatrové moderní domy.
- po setkání s bačovými psy už mě asi nikdy nerozesmějí vtipy o bačích
- rumunské borůvky jsou největší, co jsem kdy viděla


Rumunsko má nádhernou krajinu a v mnoha ohledech je ještě nedotčené. A ačkoliv leží na Balkánském poloostrově jen zčásti, jistojistě má duši Balkánu.


                                                                                                                                                      ☼


/Maramureš










































































































































































































































































































































/Rodna




































































                ☼


úterý 8. září 2015

Jak jsem našla Strom

Ještě než začalo léto mě napadlo, že by bylo hezké najít strom uprostřed louky.  Strom, pod kterým by se dalo sedět nebo si číst. Viděla jsem někoho skrz větve ležet v trávě.  Když jsem měla volno, vyrážela jsem ven hledat. A i když byla krajina moc krásná, nebylo snadné ten strom najít. Luk už u nás moc není. 
Až teď, na konci prázdnin, se na mě usmálo štěstí. Cestou domů jsem z auta zahlédla strom na kopci. Dalšího dne už jsem mířila směrem nahoru. Ale brzo bylo jasné, že to není jeden strom, ale skupina stromů. Stály dokola a jejich větve tiše šuměly. Opřela jsem se o jeden kmen a rozhlédla se po krajině. A v dálce stál. Strom. 
(Ten z mých představ) 

-
Série autoportrétů ze dne mých 21.narozenin.